Slovo roku 2025: Rage-bait

Klasický textový rage-bait na téma vakcíny. Informace, na kterou má každý názor a nebojí se ho sdílet.

Konspirační teorie: Jak to, že nám zatajují, že jsou dvě největší německá města na stejné přímce? Evidentní nesmysl, ale funguje to.

Klasický matematický rage-bait. Lidi se budou do nekonečna hádat, jakýže je vlastně výsledek.

Jak je možné, že čtyři německá města leží přesně na imaginárním obdélníku? Kde jinde by tak měla ležet?

Jasný pokus o vyvolání hádky nad přítomností imigrantů. Podobné jsou hádky ve Velké Británii o tom, jak je možné, že nejběžnějším jménem dávaným britským dětem je Mohamed. Jenže toto jméno Muslimové tradičně dávají prvorozeným synům, zatímco žádné tradiční anglické populární jméno tuto výsadu nemá.

Nesmyslná a nepravdivá tvrzení, která si navíc navzájem odporují. Proč si prostě nezadiskutovat v komentářích a neposlat autora v lepším případě zpět do školy. A to přesně autor chtěl.

Klasický příspěvek vyvolávající reakce "ale to přece není pravda". Pravda je, že lidi ho ve velkém komentují. A o to šlo.

Druhá skupina: Nesmyslná videa a návody

Původní videonávod popisuje, jak použít jablko jako skrýš pro klíče nebo podobné předměty. Je to tak komplikované a zbytečné, že se spousta lidí nachytalo a začalo komentovat.

Receptář všeho druhu. Třeba jak uvařit buchtu. Je to úplně k ničemu, je to přehlídka ztraceného času, a autorovi to je třeba jasně vysvětlit.

Další nesmyslný návod typu "Expert mě naučil..." ukazuje, jak pomocí stahovacích pásků zablokovat kolečka na kufru. Ano, hádáte správně, přesně ta kolečka, jejichž úkolem je se točit.

Třetí skupina: Politika

Klasická politická debata. Jeden tábor vytáhne kartu, druhý tábor ji přebije vyšší kartou, a společně se mohou krásně hádat. A generovat podklady pro algoritmy sociálních sítí.

Tady si opravu nejsem jistý, jestli to byl záměr bruselské ambasády, nebo "náhodný rage-bait", každopádně se podařilo. Jedni příspěvek obhajují, druzí jej berou jako nevhodný sarkasmus. Ale všichni svorně komentují.

Nezbývá než hodit do pléna absurdní výrok a počkat si, jak se komentující vyřádí.

Rozpoznat pravdivý výrok a recesi je dnes u některých politiků velmi těžké. Ale jako rage-bait materiál se to rozhodně hodí.

Nezbývá než si kopnout do EU a počkat si na výsledek.

Čtvrtá skupina: Žebříčky

Kdo by rád nesvedl debatu nad něčím tak subjektivním, jako je hodnocení nejlepších filmů...

... nejhorších diktátorů ...

... nebo třeba nejvlivnějších lidí všech dob. Každý se rád zapojí do diskuse a vysvětlí ostatním, že přece Newton je víc než Tesla, nebo že Einstein by měl být v žebříčku až za Da Vincim.

Cíle rage-baitových příspěvků

Na první pohled se zdá nesmyslné, že by někdo chtěl být cíleně nenáviděn, opravován, ale v dnešní digitální době je hněv komodita, která se dá aktivně zpeněžit nebo politicky využívat. Z pohledu zadavatele (tvůrce, firmy, politika, státu) je pak cílem budování tzv. algoritmického skóre. Sociální sítě mají "paměť", byť ve formě jedniček a nul v databázi. Pokud příspěvek zadavatele vyvolává obrovskou vlnu interakcí, lhostejno zda pozitivních nebo negativních, celý profil pak z pohledu sociální sítě a jejího algoritmu má potenciál dalšího vysokého engagementu. Příští příspěvek, který může, ale už nemusí být rage-bait, se díky tomu zobrazí mnohem více lidem. A takový příspěvek lze následně monetizovat (reklama, odkazy na placené platformy typu Patreon, HeroHero atp.), nebo využívat pro politickou propagandu. V případě platforem, kde je monetizace navázána na interakci (např. Youtube), pak zobrazení reklamy před příspěvkem (videem) generuje přímý finanční zisk. Nenávist má v tomto případě stejnou finanční hodnotu, jako obdiv.

Speciálním případem může být rage-bait politický. Jeho snahou není přesvědčit konkurenci o své pravdě, ale naopak mobilizovat vlastní příznivce. Tím, že strana, politik nebo aktivista vypustí pobuřující tvrzení, a vidíme to na sociálních sítích některých českých nebo amerických stran dnes a denně, donutí druhou stranu k přehnané reakci. Tuto reakci pak ukáže svým voličům se slovy: Podívejte se, jak nás nenávidí, jak na nás útočí. To utužuje loajalitu jeho voličské základny, která pak následně ráda sdílí tyto názory zdarma dále. A takový volič pak sám schytá nenávistnou reakci a jen se utvrdí v tom, že "předseda má pravdu, nenávidí nás".

Rizika a dopady na společnost.

Rage-bait opravdu není jen neškodná internetová legrace pro krátkodobý zisk několika jedinců, ale jedná se o hlubší společenský problém. Rage-bait funguje jako kyselina, která pomalu rozleptává schopnost společnosti táhnout za jeden provaz, což můžeme vidět nejen v ČR a na Slovensku, ale i v Americe a dalších státech. Rage-bait zřídka cílí na ověřitelná fakta, ale vystavuje nás obsahu, který nás uráží nebo šokuje a pěstuje v nás pocit, že "ta druhá strana", ať politická, sociální nebo kulturní, není jen skupina lidí s jiným názorem (např. "sluníčkáři" vs. "dezoláti"), ale nepřítel, který je hloupý, zlý a v důsledku nebezpečný. Ztrácí se prostřední cesta, mizí schopnost kompromisu. Společnost se rozpadá na dva nesmiřitelné tábory, které spolu přestávají mluvit a začínají po sobě křičet. Vyhrává ten, kdo je nejhlasitější, nikoliv ten, kdo má pravdu a vyšší cíle. U rage-baitu stačí polopravda nebo věci vytržené z kontextu pro dosažení maximálního emočního efektu.

Lidé si zvykají, že konzumují raději informace podle toho, jaký v nich vyvolávají pocit, než podle jejich pravdivosti. A bohužel vyrůstá generace dětí, pro kterou to bude standard. To vytváří ideální podhoubí pro šíření dezinformací a posouvá se hranice toho, co je ve veřejném prostoru považováno za přijatelné. To, co by před deseti nebo dvaceti lety šokovalo, dnes považujeme za běžný standard komunikace. To co projde ve veřejném projevu prezidentovi USA dnes by bylo před dvaceti lety skandální. Agresivita se ale bohužel z online světa přelévá do reality, útoky v komentářích se pak mohou snadno proměnit v nenávist na ulicích, na pracovištích nebo rodinách.

Dlouhodobé (a bez náznaku blížícího se konce) vystavení hněvu má devastující vliv na mentální zdraví jednotlivců. Příval negativity vede k tzv. únavě ze soucitu, člověk vystavený permanentnímu stresu a úzkosti se stává apatickým, vše je natolik skandální a pobuřující, že lidé přestávají reagovat na skutečné krize, které by si jejich pozornost zasloužily.

Ztrácí se demokratická diskuse, kultivovaná debata a naslouchání argumentům. Rage-bait odměňuje agresi, algoritmy sociálních sítí v podstatě trestají umírněné hlasy a vyzdvihují ty nejradikálnější. Rozumní lidé se pak mají tendenci z veřejného života (na sociálních sítích i reálného) stahovat, protože nemají za potřebí vystavovat se vlnám nenávisti. Veřejnou debatu pak ovládají extrémisté (a tvůrci rage-baitu), což vytváří falešný dojem o tom, co si společnost skutečně myslí.

Digitální sebeobrana

Mám rád slovo "útočník" a rád ho na svých přednáškách používám. Útočník, v tomto případě tvůrce rage-baitu, používá něco co bychom mohli označit za "Emocionální hacking". Jak jsem uvedl již na začátku článku, rage-bait v podstatě zneužívá naše biologické nastavení proti nám samotným. Mozek člověka je "naprogramovaný" tak, aby reagoval na hrozbu (hněv) a tvůrci obsahu tuto bezpečnostní díru odhalili a zároveň využili algoritmů sociálních sítí. Prostě náš mozek hackli pro svůj zisk.

Digitální sebeobrana není jenom o tom "nebýt naštvaný", ale o pochopení, že pozornost a čas nás všech je surovina, o kterou se aktivně vede válka. Pokud se necháme vytáčet, prohráváme bitvu o svůj čas, duševní klid, zdravý spánek, často i rodinu. Jak rage-bait vypadá a na co si dát pozor už jsme si řekli. Pokusím se přidat několik bodů, které pomohou s rage-baitem bojovat:

1) Pravidlo pěti sekund (pravidlo tří nádechů)

Nejsilnějším nástrojem rage-baitu je okamžitá emocionální reakce. Než příště napíšete "tohle je totální nesmysl" pod jakýkoliv příspěvek, zkuste napočítat do pěti, nebo se třikrát nadechnout. Emocionální reakce zpracovává náš mozek v jiné části, než racionální. Dejme mozku šanci, aby přehodil výhybku na správnou kolej.

2) Pochopení algoritmu

Většina lidí píše naštvané komentáře proto, aby tvůrce poučila, nebo mu ukázala, že se mýlí. Ve skutečnosti mu ale komentáře pomáhají a chyby nebo zcestná tvrzení v příspěvcích jsou záměrné. Tvůrce dobře ví, že 1+1 není 11. Negativní komentář je palivo pro dosah příspěvku. Algoritmu nerozlišuje mezi "máš pravdu" a "jsi idiot". Vidí jen čísla, počty komentářů. Největším trestem pro tvůrce rage-baitu není kritika, ale absolutní ignorace.

3) Aktivní správa feedu

Algoritmy sociálních sítí (je jedno, zda se jedná o Facebook, Instagram, Youtube nebo třeba streamovací služby jako Netflix) vám neustále zobrazuje další příspěvky podle toho, na co reagujete. Pokud komentujete rage-bait, dostanete zítra další porci. Protože kdyby se vám včerejší příspěvek nelíbil, přece byste ho nekomentoval. Různé sítě umožňují různým způsobem ovlivňovat feed. Obvykle existuje možnost skrýt příspěvek, nahlásit, že o tento typ obsahu nestojíte. Můžete si vytvořit seznam zakázaných slov nebo účtů, které se vám pak nezobrazují. Je dobré pravidelně uklízet (unfollow) účty a opouštět skupiny, které vám rage-bait servírují. Proč sledovat někoho, kdo vás vytáčí?

4) Rozpoznání varovných signálů

Ne všechny, ale velká část rage-baitových příspěvků je uvařená podle stejné kuchařky, tj. využívá osvědčené techniky, jako jsou:

a) Očividné chyby. Jedna z nejčastějších technik u videí a infografik, kdy tvůrce záměrně v jinak profesionálně vypadajícím obsahu udělá banální chybu (2+2=5). Tisíce lidí pak napíšou do komentářů "Ty jsi ale idiot" a "Nauč se počítat". Úplně zbytečný příspěvek je pak z pohledu algoritmů extrémně zajímavý.

b) Absolutní zobecnění bez možnosti kompromisu. Tvůrce nadužívá slov jako "všichni", "nikdy", "každý", "vždy" atp. Např. "Všichni vegani jsou blázni" nebo "Každý, kdo jezdí autem, nenávidí planetu". Vytváří konflikt a v lidech spouští potřebu se bránit. Nebo přidat. Jedna i druhá skupina zvedá dosah příspěvku.

c) Clickbaitové titulky. Dalo by se říci, že rage-bait se vyvinul z clickbaitu (šokující novinové a online titulky a obrázky s cílem přimět uživatele kliknout), a některé jeho techniky stále fungují. Titulky typu "Neuvěříte, jakou drzost si dovolili..." nebo "Tohle vás zvedne ze židle" vám vůbec neříkají, co se stalo, ale už víte, jak se kvůli tomu máte cítit. To je jasný signál, že se vámi někdo snaží manipulovat.

d) Prvoplánová ošklivost nebo nespravedlnost. Videa nebo fotografie zobrazují nespravedlnost (ničení majetku, neúcta ke starším) nebo jsou záměrně ošklivá (amatérské zpracování, font nezná české znaky, nevhodná kombinace barev) mají spustit reakci: smysl pro fair-play nebo pro estetiku a pořádek, aby se pobouření čtenáři ozvali a tvůrice kritizovali.

Kdybych měl všechny čtyři tyto signály zobecnit do jedné věty: "Chce mi tento příspěvek předat informaci, nebo jen chce, abych byl naštvaný?". Pokud b) je správně, jedná se s největší pravděpodobností o rage-bait, kterému bych se měl vyhnout obloukem.

Co říci závěrem

Sociální sítě jsou dobrý sluha, ale špatný pán. Autoři všech příspěvků, a nemusí se jednat o rage-bait, jsou sociální inženýři, kteří soutěží v záplavě ostatních příspěvků o vaši reakci. Rage-bait je jako blyštivá návnada s háčkem a jeho autor, rybář, chce váš čas a vaši emoci. Váš naštvaný komentář je moment, kdy jste se zakousli do návnady a kovový háček vám projel rtem. Rybář vyhrál, má vás na prutě a algoritmus vás vytahuje nahoru. Končíte na suchu, vyčerpaní a s pocitem hořkosti. Jediný způsob, jak vyhrát, je kolem návnady prostě a jednoduše proplout. Nechat rybáře hladovět.